Trpíte kyberchondrií?

Kyberchondrie je nejnovější forma Hypochondrie. Surfování po internetu za účelem zjištění, co nám  či našim nejbližším vlastně je, vede obvykle k tomu, že se vyděsíme, co všechno nám býti může.

V západních zemích  už vyšly stovky článků, které upozorňují na  eskalující problém moderní doby - čím více informací, tím více úzkosti. A už to dochází i k nám.

Já jsem si také  myslela, že hlavní viník  zvyšující se úzkostnosti lidí  je  internet a snadnost  "zadání hesla do vyhledávače". Jenže dějiny se opakují, vše už tady bylo. Hypochondrie je nemoc s hlubokým společenským podtextem.

Hypochondrie ve středověku

Široce rozšířený pocit hlubokého ohrožení houstne v době renesance do výrazných projevů kultury úzkosti, jež prostupuje všemi oblastmi života. Zprávy o dobrodružných námořních cestách, množící se pověsti o strašidlech a ďáblech, násilné scény vzpour a veřejných poprav  vytvářejí pozadí scenérie strachu.  Tento rozměr individuální zkušenosti vyjadřuje příkladným způsobem Erasmus, když píše: “Jak prchavý a krátký, jak křehký je lidský život a jak mnoha hrozbám musí čelit, jsa vystaven mnoha nemocím, neštěstím, zhroucením, ztroskotáním, zemětřesením a bleskům.”

Pregnantním patologickým vyostřením sebepozorujícího stylu vnímání, které je tak důležité pro ducha doby, je obraz hypochondrie.  Je příznačné, že v lékařských příručkách renesance se definice hypochondrie postupně soustřeďuje na onen obsah, který se v 18. století prosadí jako závazný; v tomto smyslu pak pro Davida Humea spočívá určitá specifická dimenze lidské zkušenosti v tom, “že pouhou silou představivosti můžeme dospět k tomu, že skutečně pociťujeme choroby a bolest, že nemoc se může stát skutečností, jestliže na ni často myslíme”.

Zajímavý je však další vývoj: hypochondrie jako duševní choroba má své systematické místo ve speciálním medicínském vědění  I. Kant  ji ve své Anthropologii z roku 1795 nazývá “dětinským způsobem úzkostného strachu z myšlenky smrti”. Na druhé straně však  hypochondrie zasluhuje pozornost i v širším slova smyslu. Zde již nejde o obraz specifické nemoci a  o vztah mezi pacientem a lékařem, nýbrž spíše o specifický kulturněhistorický modus zkušenosti ve vztahu k vnitřním konfliktům společnosti.

Z tohoto úhlu pohledu pak nelze hypochondrickou dispozici klást  jen do oblasti medicíny: její stopy naopak vedou přímo do oblastí pozorování, myšlení a řeči západní filozofie. Na tomto pozadí je pak srozumitelné, když Descartes ve své Rozpravě o metodě výslovně zdůrazňuje, jak důležitý je přírodně filozofický základ lékařství  nebo když Rousseau spolu s Platónem volá po tom, aby se “dějiny lidských nemocí zkoumaly v souvislosti s dějinami lidské společnosti”. 

V tomto kontextu se pregnantními stávají ony diagnózy doby, v nichž se říká: “Rozhlížím se po celém světě a nemohu nic zbádat, všechno je choré, ochromené a poraněné,” v nichž se mluví o “dráždivých nemocech”, číhajících ve veřejném životě, o chorobách, jež jsou zvláště škodlivé, poněvadž “se vplíží, jsou oslavovány a nejsou rozpoznány, a přitom se zahryznou až do morku duše”.

Již od renesance  se tak z “choroby” stává ústřední bod  evropského civilizačního procesu, jehož zneklidňující náboj  se zachoval až do dnešních dní. A  ona hypochondrická dispozice se  hluboce vtiskla do kulturněhistorické souvislosti způsobů vnímání, myšlení a řeči evropské kultury.

Upraveno podle: Úzkost, divadlo, fragment (Michel de Montaigne)

A co vy? Cítíte se býti hypochondrem?  Udělejte si test.

Hypochondrie - dotazník.doc (99,5 kB)

Anebo taky stručně a výstižně řečeno:

Informace škodí zdraví (Dagmar Langová, MFD 21.května 2010

Jen něco přes devět procent Čechů se cítí zcela zdrávo a je jich o něco míň než loni. Snad pochmurná nálada způsobená ekonomickou krizí nás vede k tomu, že se čím dál více pozorujeme a zkoumáme? Jsme zkrátka ve stresu a více uvažujeme o tom, co zlého by nás kromě ztráty práce a horší životní úrovně mohlo ještě potkat.Vina však není jen v nás. Zrovna nedávno mi přišel dopis od jakési firmy, která mně coby Středoevropanovi, který má daleko k moři, předurčovala, že mě skolí infarkt, neboť nejím ryby. Mám se bát a koupit si zázračný doplněk stravy. Reklamy na různé vitaminy či zázračné pilulky jsou téměř tak časté jako na prášky na praní. Číhají na každém rohu. Stejně jako katastrofické vize politiků, co strašlivého se stane, když ve volbách vyhrají jejich soupeři. Těžko věřit, že bychom při tak vyspělém zdravotnictví byli více nemocní než naši předci. Možná je to o tom, že báby kořenářky před sto lety neznaly marketing a neměly k dispozici média. Cítíte se unaveni, určitě máte to a to... Anebo málo spíte, to asi bude... Hrne se na nás. Dříve se častěji umíralo, protože chyběla osvěta. Nyní si možná ničíme zdraví – hlavně to psychické – protože je jí příliš