Syndrom mrtvého koně

 Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!

Je prý selská pravda, kterou  hlásá indiánský kmen Dakotů. Lidé to neudělají, ale usilovně hledají další strategie, jak mrtvého  koně oživit. Většina z nich platí pro firemní život jako vyšitá, některé jsou však obecné strategie, které ovládají celý náš život.

1. říkáme: "Vždyť ten kůň vždycky jezdil"
2. založíme pracovní skupinu pro analýzu koně
3. zapřáhneme několik mrtvých koní k sobě, aby se jim společně lépe táhlo
4. navštívíme jiná místa, abychom se podívali, jak se tam jezdí na mrtvých koních
5. obstaráme si větší bič
6. vyměníme jezdce
7. zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
8. vytvoříme výbor pro oživení mrtvého koně
9. vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní
10. upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
11. zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni
12. prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo jezdit
13. vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci
14. zakoupíme něco, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji
15. nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm
16. nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami
17. restrukturalizujeme stáj
18. zdvojnásobíme příděly krmení
19. prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem
20. povýšíme jezdce
21. budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli
22. sedneme si a budeme čekat, až se kůň sám zvedne
23. dáme mrtvému koni řídíci funkci

  Inspirace zde: