Poklony a pošklebky

Jiří Dědeček  napsal sbírku básní, která může sloužit zhrzeným milencům jako nepřeberná studnice vyjádření jejich citů.  Přitom nejsou dlouhé,  jsou vhodné i pro dnešní "smskovou" dobu. A cenný je na básních  způsob vzniku -  málokdo umí tak elegantně zvládnout nešťastnou lásku.

Několik básní  je k přečetení zde.

Poklony a pošklebky.doc (47 kB)

Celá kniha je k vidění zde.

A navazující sbírka milostných písní Prší nám do Campari stojí určitě za poslech. Line se ve stejném duchu - jednoduše a výstižně vyjadřuje pocity zhrzených milenců.

Vysvětlení vzniku sbírky básní.

Cesta k renesančnímu básníkovi nevedla přímo. Když Jiří Dědeček začal psát básně pro dámu, již miloval a chtěl získat zpět, jeho verše neměly žádnou formu. „Všechno už mi připadalo vyčerpané, tak jsem se nechal vést slovníkem, co mám v hlavě. Sonety, ritornely, rondely… až mne napadl rispet. A od toho jsem se dostal k Polizianovi." Ve staré toskánské básnické formě, která původně sloužila k vyjádření úcty, objevil formuli, která dokonale vyhovovala potřebám jeho planoucího nitra. Naskočil na ni jako čarodějnice na koště a vznesl se dost vysoko.

„Byl jsem dva tři měsíce ve skutečném transu," popisuje svůj let. „Na nic jiného jsem nemyslel, stále mi naskakovaly kusy básní, budil jsem se v noci a psal, když nebylo nic jiného po ruce, tak do telefonu. Měl jsem pocit, že mnou prochází nějaký paprsek, že to nepíšu já, ale píše se to samo. Pak paprsek uhasl. A sbírka byla napsaná." Jeho dlouholetý redaktor Jan Šulc se zasloužil o to, aby vyšla v nakladatelství Galén, ale ještě předtím na ní vyzkoušel dva renomované překladatele. Jeden se nachytal, druhý léčku prohlédl. „Nevím, co to je, ale Poliziano to není," napsal prý Jiří Pelán Šulcovi poté, co si porovnal Dědečkovy básně se skutečným Polizianem.

Zbývá dodat, že dámu svého srdce Jiří Dědeček zpátky nezískal, ale za tu neoblomnost jí musíme být vděčni. Kdyby podlehla, neměli bychom dnes zřejmě knihu, která mezi jinými současnými texty upomíná na zázrak. Jiřímu Dědečkovi se v ní podařilo vzácně upřímným jazykem promluvit za všechny nešťastně milující. A neutrousil přitom jediné zbytečné slovo.

 Viz více.