Tma je nejlepší ochrana proti civilizačním onemocněním, říká psycholog a šaman Andrew Urbiš. Strávil v ní padesát dní. Já jej doprovázel jeden den - tak vznikl i tento rozhovor.
* LN Pane doktore, vidíte mě?
Nevidím, protože když jste vstupoval, tak jsem si pro jistotu nasadil pásku přes oči...Některým návštěvníkům můžou svítit hodinky nebo blikat mobil...
* LNA co by se tak strašného stalo, kdybychom si na chvíli rozsvítili? Nebo kdybyste tedy zahlédl displej mobilu nebo diodu na mém magnetofonu?
To by byl velký problém. Protože organismus si dlouho zvyká na absolutní tmu a nejednou by to bylo narušeno. Podstatou této metody je senzorická deprivace, tedy naprosté ponoření do tmy, kterou nesmí nic porušit. Ono to nějakou dobu nabíhá. Když absolutní tma, tak absolutní, bez výjimek. A kromě toho by to bylo porušení fair play. Víte, co je ale zajímavé? Já i tak normálně nosím tmavé brýle, a tak jsem si je vzal i sem. Tak si je občas vezmu i tady, ve tmě, jen tak na čelo, víte, jak se to nosí, takhle vyhrnuté. No a představte si, že jak tak sedím, tak mi spadly na nos - a já měl najednou pocit, že nevidím.
* LN Vidíte tedy něco? Aspoň intuitivně? Naučil jste se rozeznávat prostor?
Nevidím samozřejmě nic, ale mám pocit, že tma mívá během „dne“ různé odstíny. Také každá místnost má jinou barvu. Tady v tomto pokoji má třeba načervenalou, ve vedlejším, kde cvičím, namodralou. A ano, naučil jsem se tu pohybovat. Ale víte, že jsem se víckrát uhodil až teď v posledních dnech, kdy si jsem až moc jistý?
* LN Rádio tady nemůžete mít? Hudbu si pustit nemůžete, třeba Mozarta?
Ne! Ani náhodou. Žádné zvuky, absolutně vyloučené. Ne. Vyloučené. Prostě to musíte vydržet. Jedním z největších problémů lidstva je ohromnáíinformační přetížení. V současné době dostane člověk za den tolik informací jako v dřívějších dobách za celý rok. Už z tohoto hlediska musíte prostě být radikální. Všechno vypnout, všechno odstranit. Nějakou dobu je nutné to vydržet.
* LN Ale mám pocit, že tady hučí topení.
To já už nevnímám. Ale sluch se mi tady určitě zlepšil. Každé ráno slyším zvon v Čeladné, který normálně slyšet není. Jsem ověšený přístroji
* LN Vy tady ovšem nejste v úplné izolaci...Když jste byl minule deset dní v protiatomovém krytu, tak ano, že?
Tehdy jsem byl. Tady je možné mě navštěvovat. Chodí za mnou opatrovníci, se kterými mohu mluvit. Průměrně tak hodinu denně. Cílem této metody není totální izolace. Hlavní je reakce na tmu. Já tady především plním výzkumný projekt. Jsem ověšený přístroji, které mi měří nejrůznější hodnoty na těle, tlak, váhu, počet kroků, svalovou hmotu, tuk...
* LN Ale ty vy neznáte, protože se na ně nemůžete podívat.
Nemůžu, ale je tam karta, kterou si jednak můžou brát ti moji opatrovníci a kontrolovat, a až já budu na světle, tak se podívám do počítače, jak to během těch šesti týdnů probíhalo. Teď vím, že jsem zhubnul o osm kilo, což poznám i po hmatu, a výrazně mi narostla svalová hmota.
* LN To díky té tmě? Nebo cvičíte?
Obojí. Cvičím, to, do čeho jste vrazil, je rotoped. Ale především, když jste ve tmě, tak se vám zpomaluje metabolismus. Takže méně jíte. Já tady jím tolik, kolik se mi zachce, ale prostě hlad nemám.
* LN Vzpomínám si, že jste při předchozím delším zatemnění, které trvalo deset dní, jedl potravu z hmyzu.
Ano, sušenky z potemníka moučného. Doporučuji. Ale tentokrát jsem měl pestřejší stravu. Nosili mi ji každý den do předsíňky, kde jsem si ji vyzvedl. Především rýže, luštěniny, ovoce, hlavně jablka, to, co můžete bez problémů jíst rukama....
* LN LN Jak jste na to vlastně přišel, že se budete zavírat v temnotě?
Já se touhle metodou zabývám čtyřicet let. Ale samozřejmě to není žádný můj vynález. Četl jsem na to různé práce a studie. Většina z nich uváděla, že pobytem ve tmě se zlepšuje sluch, paměť, ale i zrak. Řadu let jsem pracoval jako ředitel jednoho závodu a prošel jsem různými fázemi přetížení a vyčerpání. Když jsem se pak jednoho dne rozhodl s tím skončit, vrátil jsem se ke studiu metod, jak organismu z těchto tlaků pomoci. Jsou cesty konvenční: v případě naší civilizace je to cesta medikamentů, ale tomu já se snažím vyhnout, to není nic pro mě. A pak je to cesta tradiční, přírodní, která se snaží léčit tělo a duši celkově. Jedním z prostředků je tma. To je prastará metoda, kterou praktikovali třeba tibetští mniši. Já mám oproti nim větší komfort.
* LN Co tím získáte, že vlezete do tmy?
Obrovský problém vyspělého lidstva, problém, ze kterého plyne většina zdravotních těžkostí a tzv. civilizačních nemocí, je světelné přetížení, světelný smog. Podle odborníků je to jednou z hlavních příčin nárůstu onkologických onemocnění. Pořád někde něco svítí a září. Přirozený rytmus střídání světla a tmy se vytratil.
* LN No jo, ale ponořit se na měsíc do tmy taky není právě přirozená věc. O střídání světla a tmy se asi moc mluvit nedá. Vy tady máte jenom tmu.
Ano, ale já jen doplňuji to, co člověku chybí. Lidé si neuvědomují jednu věc, že ve tmě dochází k regeneračním procesům v celém organismu. A když celou noc ponocujete, pak usnete při televizi, ještě vám do toho svítí reklama, tak co má to tělo dělat? Jistě jste slyšel o melatoninu. To je antioxidant, který si právě ve tmě tělo produkuje samo, taky se mu říká hormon mládí. Je to nejlepší ochrana proti onkologickým onemocněním. Prvním zážitkem byl šok
* LN Vy jste tady dnes devětačtyřicátý den. Zkuste popsat, jak těch skoro padesát dní probíhalo.
To se dá rozdělit na několik fází. Tím prvním zážitkem byl několikadenní šok.
* LN Šok? Ale vy jste přece věděl, do čeho jdete. Máte za sebou už desetidenní pobyt ve tmě...Jste něco jako jogín.
No jo, milý příteli, já to samozřejmě znal, je to de facto můj třetí pobyt: nejprve to byly čtyři dny, pak deset. Ale zkuste si představit, že vlezete do tmy a máte před sebou padesát dní!
* LN Ano, obrovská bezedná díra nekonečného monotónního času.
Přesně tak. První náraz je strašlivý. Organismus dostane ohromnou ránu. Jediný způsob, jak to přemoci, je spánek. První týden jsem skoro celý prospal.
* LN Ale probudil jste se opět do tmy. Ze snu jste procitl do temnoty. To myslím není nic příjemného. Kromě toho víme třeba z vězeňské literatury, že nic nebylo strašlivějšího než korekce. A na ní ta nekonečná ubíjející nuda, neexistence podnětů. Vy tady máte teplo a dostáváte jídlo, ale stejně.
Přesně tak. Nejdříve je to strašné. Trvalo to tak týden. Pak ale začala druhá fáze, adaptační. Začnete si zvykat. Seznámíte se s prostorem, prošlapete si tu stezky, ohmatáte předměty.
* LN Co přišlo pak?
Pak přichází období rekapitulace. To trvalo takové tři až čtyři týdny. Přesně to nemůžu odhadnout, protože v té době jsem poněkud ztratil ponětí o čase. Tahle fáze je nesmírně důležitá. Tehdy se vám začne promítat celý život, nejrůznější křivdy a újmy, které byly na vás spáchány a kterých jste se zároveň dopustil vy. A začnete to zpracovávat. Vzpomenete si třeba na to, že jste někomu ublížil, a začnete se s tím vyrovnávat. Ty zátěže, které na sobě za léta nesete, z vás počnou padat.
* LN Nikoho k tomu nepotřebujete? V praxi obvykle bývá po ruce terapeut, případně psychoanalytik.
Tady máte také konzultanta, toho opatrovníka, ale v samotě a izolaci to běží úplně automaticky. Já vám povím takový příklad. Mně se zničehonic vybavilo, že před takovými čtyřiceti lety, v časech, kdy jsem se živil ještě poctivě (to je nutné chápat ironicky -pozn. aut.) jako klempíř, jsem spravoval kamarádovi střechu. Byl jsem skoro hotový, jenže pak začalo pršet a už jsem to nedodělal. Pak jsem snad dostal chřipku a nějak se to zamluvilo. Pak přešla zima. A potom jsem na to zapomněl a ten můj kamarád mi to už nikdy nepřipomněl. Zaplatil mi přitom fakturu na celou střechu. Jenže já na to od té doby nepomyslel. To se mi vybavilo až teď. Co si myslíte, že hned jak vyjdu, udělám? Koupím dobré víno a půjdu se mu omluvit.
* LN Jste šťastný člověk, když vás tíží jen takové věci jako nedodělaná střecha. Na jiného by tu možná útočily běsy a děsy.
Běsy jsem tady nezažíval...Vzpomněl jsem si ale třeba na to, jak jsem asi jako čtyřletý chytil motýla, krásného motýla, a jedno děvče, už starší a vyspělé, mi řeklo - dej mi ho. A ani nepoděkovalo. Tahle křivda se mi tu vybavila, ale zároveň jsem si ji zpracoval. Ale spíš jsem tu zažíval obrovské pocity blaha. Já jsem si třeba vybavil, jak jsem seděl jako pětiletý u našeho domu, byl krásný letní den a já si sypal teplý písek na nohy a chodidla a cítil obrovskou rozkoš. Nyní se mi to zcela fyzicky vrátilo.
* LN Takže jste vůbec nepocítil něco jako hrůzu z temnoty, horror tenebris nebo jak to nazvat?
Ne, já ne. Ale není to vyloučené. Někteří lidé něco takového prožívat mohou.
* LN Když jste byl před dvěma lety deset dní v protiatomovém krytu, mluvil jste o zážitku NIC. Tady jste ho nepoznal?
Ne, tady ne, což bude asi tím, že tam šlo skutečně o hlubokou izolaci. Bylo to ale nejúžasnější, co jsem kdy zažil.
* LN Tady jste byl pořád bdělý?
Ale samozřejmě, že jsem tady zažíval zvláštní stavy. Nazval bych je ani spánek, ani bdění. Najednou jsem měl pocit, že se duše ode mě oddělila a že letím vesmírem. A jak tak letím, tak jsem říkal, já si zaletím do Brna. A taky ano, letěl jsem nad Petrovem a přesně jsem viděl ozdoby na jeho věžích. Podobně jsem si zaletěl na Nový Zéland.
* LN Víte, že právě včera postihlo Nový Zéland zemětřesení? A že epicentrum bylo v okolí Christchurche?
Proboha, to je hrozné. Jak bych to mohl vědět? Mám tam plno přátel, snad se jim nic nestalo, to je hrozné...
* LN Dalo by se o těch létacích snech mluvit jako o vizích...
Samozřejmě že to byly vize. Stalo se mi například, že čtvrtý nebo pátý den, to jsem zažíval tu krizi, mě rozbolelo celé tělo. Nejvíc kosti a ze všeho nejvíc mě bolelo na hrudním koši. Tehdy jsem viděl jakýsi baňatý předmět, a jak jsem se k tomu blížil, poznával jsem, že je to vosí hnízdo a na něm vosí královna, pohybovala končetinami, a jak těmi končetinami hýbala a třela jimi, ta bolest postupně až pominula.
* LN Myslíte si racionálně, že se takové věci dějí, nebo je to jen produkce vaší mysli ve stavu ne zcela přirozeném?
Podívejte se, příteli, moje teoretická základna je taoismus a kvantová fyzika. Já to všechno vidím na energetické bázi. Liší se samozřejmě ve slovníku, ale v podstatě je to o tom samém. To, čemu lidé říkají duše, tomu já říkám energeticko-informační pole. Každý si tomu říká, jak chce.
* LN Meditoval jste?
Ne. Já jsem se o meditaci nesnažil. Znám různé praktiky, ale tady nebyly potřebné. Toto je samočisticí metoda, a já nemám snahu do toho zasahovat. Čekám, o co si tělo řekne. Je to dělání neděláním, wu-wej.
* LN Ještě jsme se nedostali k té poslední fázi. Co prožíváte teď?
Poslední fázi bych nazval plánovací. V hlavě mi šrotují myšlenky, co budu dělat, až vylezu. Nápady ve mně přímo tečou. Ve vedlejší místnosti mám magnetofon, kam si chodím nahrávat různé poznatky nebo vize. Mám bohatý materiál, který zpracuju, až vylezu, a udělám z toho knihu.
* LN Nenudil jste se ani chvíli?
Ne. Vůbec. To je věc, kterou vůbec neznám ani v životě.
Pokračování ve středu na fotoblogu Jiřího Peňáse, www.lidovky.cz
***
Obrovský problém vyspělého lidstva, problém, z nějž plyne většina zdravotních těžkostí a tzv. civilizačních nemocí, je světelné přetížení, světelný smog
Alois Urbiš (nar. 1949) Od přátel si nechává říkat Andrew, Andy, to jméno přijal prý na Novém Zélandě, kde se od domorodých Maorů učil energetické praktiky. Je psycholog a šaman, jogín, guru, terapeut, propagátor tradiční čínské „metody“ feng šuej. Živil se jako klempíř, pak vystudoval psychologii, poté léta vedl středně velkou firmu, ale jednoho dne se rozhodl dát jistotám vale a odebral se do čínského kláštera. Doktor Urbiš je muž velkých výkonů. Před pár lety mu za účasti notáře certifikovali světový rekord v pobytu v mrazicí komoře: osm minut vydržel o teplotě minus sto dvacet dva stupňů. Pracuje jako terapeut v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné, kde také probíhal jeho experiment. Skončil ve čtvrtek 24. února.
Letěl jsem nad Petrovem, přesně jsem viděl ozdoby na jeho novogotických věžích. Plachtil jsem nad městem Christchurch, kde jsem prožil krásné časy.
