Jesus Camp

10.02.2009 16:18

 Tak jsem shlédla Jesus Camp. Propaganda je všude stejně mocná. Ale měl by to vidět každý, kdo se rozčiluje nad naší "svobodomyslnou" mládeží. Alespoň myslí svobodně.

 Jesus Camp, fanatismus v praxi

 Jesus Camp

 

Co mne k tomu ještě napadlo? Jak je to "vymývání mozků" podobné s psychoterapií.

 

 
    Letní dětský tábor "za Ježíše!"
 
   Dokumentární film o letních táborech evangelikálských křesťanů vyvolal v USA obrovskou kontroverzi.

Mladí lidé v letním táboře "Děti hoří!" se soustředěně modlí nad papírovou podobou George Bushe. Zvedají ruce do vzduchu a kymácejí se, se zavřenýma očima, skandují, že chtějí "soudce spravedlivé". Po tvářích se jim kutálejí slzy, když je jim vyčítáno, že jsou "falešníci" a "pokrytci". Myjí si ruce vodou z pet lahví, aby vyhnali ďábla.

Dokumentární film Tábor pro Ježíše sleduje tři děti na letním táboře pentekostalistů v malém městě Devil's Lake v Severní Dakotě

Desetiletá Tory vysvětluje, že když tančí, musí to být pro Pánaboha. "Lidi jinak poznají, že je to jen tělesné."

Film vyvolal na americkém Středozápadě obrovskou kontroverzi, když tam před čtrnácti dny přišel do kin. Evangelikálští křesťané napadli nevěřící a pentekostalisté se hádají s nepentekostalickými evangelikály. Stal se hitem na serveru You Tube, povšimla si ho tam média z celé Ameriky a nyní přichází do kin v Los Angeles.

"Jesus Camp" je "sarkastický dokumentární film, který ukazuje evangelikálské, fundamentalistické, charismatické a politicky angažované křesťany jako hysteriské, válečnické a nebezpečné lidi," napsal jeden kritik na křesťanských stránkách MovieGuide.org.

Na jednom místě filmu pastorka Becky Fischerová konstatuje: "Chci, aby byli mladí lidé, kteří se angažují v kauze Ježíše Krista, stejně intenzivně angažovaní jako mladí lidé, kteří se angažují za islám. Chci, aby radikálně obětovali svůj život za evangelium tak, jak to činí lidé v Pákistánu, v Izraeli a v Palestině."

Film získal další publicitu, když ho promítl Michael Moore proti přáním jeho distributora na svém filmovém festivalu Traverse City. Jeden divák tam řekl: "Ti lidé v tom filmu jsou tak bizarní, a přitom tak upřímní, jsou jako Leslie Neilsen ve filmu Airplane." Film získal na festivalu cenu za Nejděsivější snímek.

"Extremní liberálové, kteří se na tento film podívají, by se měli třást v botách," říká Fischerová ve filmu. Děti, ve věku od 7 do 12 let, indoktrinuje: "Toto je opravdu nemocný svět. Děti, vy to musíte změnit. To znamená válku. Jste s námi?"

Navzdory tomu, že je pastorka Fischerová ve filmu vylíčena často záporně, pomáhala oběma autorkám, Heidi Ewingové a Rachel Gradyové, dělat filmu reklamu. "Ukazují nejdramatičtější, nejextremnější věci, které se dějí v mé církvi, ale já se za ně nestydím, i když bez kontextu je opravdu obtížné hájit to, co ve filmu vidíte."

Autorky filmu říkají, že jejich cílem bylo zkoumat dvě kultury v současné Americe: "Zjevně existují dvě paralelní Ameriky. Jedna je konzervativní kontrakulturou desítek milionů evengelikálských křesťanů, kteří mají pocit, že vedou kulturní válku proti tomu, co považují za nemorálnost a bezbožecký liberalismus."

Autorky tvrdí, že záměrně nezaujaly ve filmu žádný názor. Avšak některé evangelikálské organizace ho odmítly. Reverend Ted Haggard, který stojí v čele třicetimilionové Národní asociace evangelikálů a vystupuje v tomto filmu, apeloval na své stoupence, aby film bojkotovali. Prý prezentuje názory pastorky Fischerové "příliš doslovně" a "extremní levice toho zneužije k potvrzení nejzápornějších stereotypů o křesťanských věřících". Hovor o "válce", je jen alegorický, uvedl. "Neznamená to, že chceme založit teokracii a nutit lidi, aby poslouchali Boží zákon."

29.9.2006 Britské listy

  

Něco podobného poznala i Natálie Kocábová.

Někde jste popisovala vaše dětské výlety na americké baptistické tábory, kde jste se od rána do večera modlila.

 

Moje rodina pochází ze starého Jihu Ameriky, pásu, jemuž se říká "Biblebelt". Jeho velká část je naprosto fanatická. Proto jsem měla v dospívání problémy a potažmo taky o čem psát. Na jedné straně byl v Československu můj děda, evangelický farář, intelektuál, a na druhé Amerika, místo, kde se prostě nábožensky šílelo.

 

Jak šílelo?

 

Šílelo. Dětský baptistický tábor v Americe, to je luxusní hotel na Floridě. Od rána modlitby, pak rozjímání, jídlo, bazén, znovu modlitby, bohoslužba, večerní rozjímání. Od rána do večera. Končí to tím, že všichni zpívají, brečí, mají ruce nad hlavou a křičí: "Bůh je tady!"

 

Vy jste tam jezdila ráda?

 

Já tam jezdila kvůli klukům, ti se mi líbili. Máma má blízký vztah se svou sestrou a já tam bývala společně s jejími dcerami. Jim to divné nepřišlo, byly zvyklé. Na tom táboře šlo podle mě o to, docílit davové hysterie. A dařilo se to, protože člověk se modlí, je zpocený jako prase ...

 

... dítě na dětském táboře se modlí zpocené jako prase?

 

Jo. Pamatuju si, že jsem jednou seděla a opravdu pocítila něco z jiné dimenze. Ale dneska vím, že je to snad až nehumánní, takhle dosahovat podobných pocitů. Podle mě si moje rodina tenkrát vůbec neuvědomovala, co to se mnou může udělat. Americký Bůh a český Bůh jsou pro mě dvě úplně odlišné osoby. Byly. Kvůli tomu jsem se v šestnácti rozešla s Bohem.

www.reflex.cz/Clanek35281.html

 

—————

Zpět