Co předčí realitu? Sen.

10.03.2009 20:00

Jak docílíš nejvyšších poznání?

Udělej své předspánkové i pospánkové, ba i spánkové polosny bděním! Vše vysoké pochází ze snu; pouhé čiré bdění je pouhá čirá nuda, próza, šeď, popel; nevydrželo by se ani okamžik v tomto suchopáru, kdyby nepadal do něho ustavičně zářivý, třeba drobný a skoro neviditelný déšť ze Snu. Že lidé spánek - sen zanedbávali, je hlavní snad příčinou veškeré bídnosti lidské kultury. - Tato myšlenka bude brzo, snad už za tisíc roků, lidstvem hřmít jak žádná dosud nehřměla."

Ladislav Klíma, Vteřina věčnosti, Praha,1989,Odeon

 

Klímův citát má dvě polohy:

 

1.Klíma vidí kouzlo života v tom,  že  člověk prožije v  bdělém snění a  ve spánku druhý život. Solipsismus, který vyznává  ho nutí stavět snění  na roveň reálnému světu.

„Když nemůžu v noci spát, přehrávám si v hlavě příběhy.
Nejdřív jsem si vymýšlela pokračování knih. Když jsem dočetla v sedmi letech Společenstvo prstenu, musela jsem rok čekat, než přeložili a vydali druhý díl. Představovala jsem si, co se bude dít dál. Každý večer jsem vymyslela pokračování svého vlastního příběhu, přidávala nové postavy a situace. Později jsem přidala další příběhy. Některé inspirované knihou nebo filmem, jiné vymyšlené úplně.

Spolu s vymýšlením jsem své příběhy i žila. Dokázala jsem sama sebe rozbrečet smutnou pasáží a rozesmát se nad tou vtipnou. Postupem času jsem si vytvořila v hlavě menší knihovnu. Když nemůžu usnout, vyberu si jeden ze svých oblíbených příběhů, zavřu oči a přehrávám si ho v hlavě jako film. Občas se zastavím a změním pár detailů nebo dějových linií. Oblíbené pasáže si pustím několikrát. Jsou to mé naprogramované sny v polospánku, sny, nad kterými mám moc a ubírají se tím směrem, kterým chci, aby se ubíraly. Jsou natolik vzdáleny realitě, aby si člověk od reality odpočinul, fungují i jako pojistka – zaměstnávají mozek natolik, aby se k realitě nevrátil.“

 

2. Ovšem pro ty s živými sny je zde ještě druhá poloha - tzv.divoký nebo katastrofický scénař snu, tak jak ho zobrazuje třeba klasika - Noční můra na Elm Street.

"První noční můry mě trápily už v dětství. Jaké jsme měli tehdy auto si pamatuji právě podle jednoho ze snů, ve kterém jsem se z našeho hořícího auta nemohla dostat. Od dětských let mé noční můry upgradeovaly na vyšší stupeň. Pouhé ohrožení mého života se stalo nudným poté, co jsem vyčerpala neskutečné množství variant vlastní smrti (ach ta fantazie). Někde jsem slyšela, že než člověk ve snu zemře, většinou se probudí. Ne tak já. Někdy jsem vydržela i do pohřbu. Vyšší level hrůznosti spočíval v ohrožení života (v lepším případě jen ohrožení) blízkých lidí. Vděčným tématem byly malé děti... Víte, co bylo další? Co může být horší než eufemisticky řečeno – ohrožování blízkých? Stačí do koktejlu nočních můr přimíchat vyšší emoce. Kromě pouhé bolesti, pudu sebezáchovy a strachu ještě pocit viny. Pocit, že za to, co se děje, mohu já. Podrobný popis nočních můr si nechám pro sebe. Třeba je někdy zúročím při psaní céčkových hororových povídek."

 

Citace poskytla MissTriss, bytost s velmi  zajímavým blogem misstriss.bloguje.cz/,  kde nenajdete jen snové horory, ale i velmi vtipné glosování života.


Psi mají také divoké sny, jak ukazuje  video.

Živé sny jsou prý  předzvěstí nemocí. Lidé s živými sny jsou podle vědců adepti na Parkinsonovu nemoc. Každopádně bych se radši dožila Parkinsona než Alzheimera.

 

 

 

—————

Zpět