Štěstí jako vědecký obor

Včera toho byly plné noviny.

Sarkozyho revoluce, sílu ekonomiky chce měřit štěstím

Sarkozy chce, aby se tradiční hodnocení výkonnosti ekonomiky pomocí hrubého domácího produktu nahradilo  alternativními ukazateli štěstí, spokojenosti a udržitelnosti.

Dostalo se mu těžké kritiky.

Ale stejně k tomu dojde, jak vtipně glosuje Miloš Čermák v článku Hrubé domácí štěstí

Slyšel jsem tu otázku během posledních dvou týdnů strávených v Americe mnohokrát. „Are you happy?“ Je to jedna z těch řečnických otázek, které Američané kladou skoro pokaždé, když se s vámi dají do řeči. Nejčastěji znějí: „Jak se máte?“ Případně „Není dneska krásný den?“ Očekávají rychlou a jednoznačnou odpověď: „Mám se skvěle.“ „Je nádherně, máte pravdu!“ A za každých okolností: „Díky za optání.“ Když se vás někdo zeptá, jestli jste šťastní, pak automaticky odvětíte, že ano. Ale pokud se zarazíte a zamyšleně pronesete: „Hm, jestli jsem šťastný? To je ale celkem složitá otázka!“ ... pak jste nepochybně z Evropy, toho dekadentního starého kontinentu.

Otcové zakladatelé vložili zmínku o štěstí i do americké Deklarace nezávislosti, ale byli natolik chytří, že mezi základní lidská práva nezařadili vedle života a svobody „štěstí“, ale „usilování“ o něj. Nikdo vám nemůže štěstí garantovat. Harvardský psycholog Dan Gilbert ve své slavné knížce tvrdí, že člověk má schopnost „vyrábět si“ štěstí sám v sobě, v zásadě bez ohledu na vnější okolnosti. Nemůžeme říct, jestli za rok nebo možná už za měsíc budou statisíce Japonců, prožívajících právě teď nejhorší okamžiky ve svém životě, více nebo méně šťastní než ti, kteří jejich tragédii sledují na televizních obrazovkách.

Někteří ekonomové – mezi nimi třeba slavný Joseph Stiglitz – tvrdí, že v konzumní době nadbytku už nemá smysl měřit čistě výkonové parametry (jako třeba hrubý domácí produkt), ale právě cosi jako osobní štěstí nebo spokojenost. Někdo dokonce mluví o novém typu ekonomie, tzv. „happynomics“. Jako první zavádějí „index štěstí“ Britové, od příštího měsíce ho budou čtvrtletně určovat statistici. Respondenti budou odpovídat číslem od jedničky do desítky na otázky typu: Jak moc šťastní jste se včera cítili? Jak jste celkově spokojeni se svým životem?, atd.

Ne všichni jsou z toho nadšení, jak napsal komentátor Roger Cohen, pro Brity je na rozdíl od Američanů usilování o štěstí „jakousi ptákovinou, kterou praktický člověk nečiní“.

Štěstím se v posledních třech letech zabýval i renomovaný Gallupův ústav. Tisícovce Američanů kladl otázky týkající se niterných pocitů a emocí každý den, a předpokládejme, že na ně odpovídali popravdě a nebyla to pouze součást společenských rituálů.

A jak podle Gallupa vypadá prototyp šťastného Američana? Je vysoký, asijského původu, praktikující žid, je mu aspoň 65 let, má děti, žije na Havaji, vlastní firmu a vydělává 120 tisíc dolarů ročně. Deník New York Times „investigativně“ přesně takového člověka našel. Jmenuje se Alvin Wong, měří 180 centimetrů a podniká na Havaji. Když mu reportér zavolal, velmi se smál, protože si myslel, že se stal obětí nějakého podivného žertu.

Ano, osud si s ním zažertoval. Prostě šťastný člověk.

Štěstí zajímá kdekoho, tak jsem si vzpomněla na některé věci, co jsem k tomu četla.

Udělejte si test míry vašeho štěstí

Test míry štěstí.doc (52,5 kB)

Já dopadla takto:

• váš skór je 63 z 145. Uchopte kalkulačku a počítejte
• 63 : 145 = 0,43 x 100 = 43 %
• získala jste tedy 43 % z potenciálního pocitu štěstí v životě.

Spokojenost a štěstí

Neurobiologie zcela zřetelně rozlišuje mezi spokojeností a štěstím, protože se jedná o biologicky odlišné procesy. Spokojenost člověka souvisí s jeho genetickou výbavou či zážitky z ranného dětství. Je možné rozlišit 6 typů spokojenosti, které se utvářejí v ranném období rozvoje osobnosti. Jen asi u 25% lidí se v průběhu života výrazně změní jejich stupeň spokojenosti. Ti ostatní jsou po celý život pesimisty, optimisty či „neutralisty“. Štěstí/neštěstí se jen krátkodobě vyskytuje v tomto celkovém vyladění osobnosti.   

Zdenka Mansfeldová, Hledání štěstí

Komparativní štěstí

Shermer začíná příkladem z knihy Richarda Lay­arda Happiness: Lessons from a New Science (2006)

– zvolili byste si žít ve světě, kde vyděláváte 50.000,- USD a ostatní 25.000,- USD

- či ve světě, kde vyděláváte 100.000,- USD a ostatní 250.000,- USD, přičemž ceny jsou v obou světech stejné.

Většina lidí si zvolí první svět, ač absolutně chudí, jsou relativně bohatší vůči ostatním. Závěry jsou v souladu s NSH, lidé z bohatých zemích v současnosti nepociťují vyšší úroveň štěstí ač jsou v absolutních údajích na tom ve všem (zdravotní péče, jídlo, zaměstnání, bydlení) lépe, než byli – řekněme – před 50 lety.

Úroveň štěstí totiž závisí na úrovni přiblížení se k určitému referenčnímu bodu, jenž odvozujeme ve velké míře od úrovně (bohatství/sexuálních partnerů/domu) dosažené ostatními lidmi.

A jelikož nikdo nemůže být ve všem relativně lepší než ostatní (jak nám říká i zákon zvaný Komparativní výhoda) - stále bude existovat nedosažitelný bod v dáli, o který budou moci lidé usilovat a kterému budou přisuzovat, že jim přinese toužebně chtěné štěstí.

A stručně shrnuto zde

 Pozor:Vzniká nová věda o štěstí (new science of happiness)

Kdy je člověk šťastný podle pohodáře Jaro Křivohlavého

Kdy jde šťastný bezdomovec

Výroba štěstí napříč režimy

A když o štěstí, tak nesmí chybět nesmrtelná píseň. Text bych si nedovolila přeložit, je silně psychedelický a The Beatles v něm odkazují na Heroin. Ano, ano. Štěstí je horká zbraň, když ho svíráte v rukou a držíte prst na spoušti. Pak vám nikdo nemůže ublížit.

When I hold you in my arms (Oo-oo oh yeah)
And I feel my finger on your trigger (Oo-oo oh yeah)
I know no one can do me no harm (Oo-oo oh yeah)