Devátá vlna

Devátá vlna byl obraz ruského malíře Ajvazovského, který mne od mládí fascinoval a já nevěděla proč.

Vysvětlení se mi dostalo, když jsem narazila na báseň Soumrak  u moře ze stejnojmenné sbírky Viktora Dyka.

Soumrak u moře

(Devátá vlna)

I.
Nalevo širé zřím moře,
napravo táhne se dýna.
Příboj, jenž tříští se o břeh,
mi cosi připomíná.

Po písku omytém vlnou
reptaje nejdu a klna.
Zamyšlen tiše si šeptám.
Říkám si: devátá vlna!

II.
Vln osm potopí pouze,
vln osm přeskočí.
Vln osm vesele bije
do prsou, do očí.

Vln osm nemá té moci,
vln osm laškuje jen.
Vln osm nemůže zmoci,
devátá vezme tě v plen!

Devátá vlna smete,
s čím osm hrálo si,
devátá vlna nese,
však živé nenosí,

devátá vlna zavře
mdlá ústa navěky.
A upíráš své oči
na moře bezděky.

III.
Vlna se vzdouvá a týčí
prvá a druhá a třetí,
vlna se tříští a láme,
letí a nedoletí.

Tmí se a odkudsi z hlubin
nějaký osud tě volá.
Rozběh se dobrodružně
do moře úzký hrot mola.

Tmí se a písčitou dýnou
vede tě ještě tvá cesta.
A maně počítáš vlny:
čtvrtá a pátá a šestá.

Ale jdeš odvahy plný
vstříc kterýmkoli losům.
A maně počítáš vlny,
počítáš: sedm. A osm...

 

 

Název poslední sbírky Viktora Dyka se váže  k staré námořnické pověsti, o deváté vlně, která je ze všech nejničivější a ohrožené lodi přináší zkázu. V textu sbírky, jejímž symbolem je smrt, nejde ani tak o bezprostřední blízkost smrti, jako o budování životního postoje a hledání způsobu, jak prožít podzim života, období, jež podle básníkova poselství  se právě  pro svou orientaci k smrti má naplnit pochopením pro druhé, moudrostí, otevřeností k nejrůznějším hodnotám životním.

Ani jsem netušila, že Viktor Dyk  psal tak pěkné básně, jak ukazuje sbírka Devátá vlna